“Pět dnů v listopadu”: podrobný popis smrti prezidenta Johna F. Kennedyho

v “Pět Dny v listopadu, “ Clint Hillová a Lisa McCubbinová prozkoumají v ohromující detail, osudné události obklopující atentátu na prezidenta Johna F. Kennedyho. Tady je výňatek.

DEN ČTVRTÁ
24. listopadu 1963

ZÁVĚREČNÉ SOUKROMÉ MOMENTY

Včerejší déšť se zastavil, což je požehnáním, neboť dnes je den, kdy bude prezidentovo tělo převezeno do amerického Capitolu ležet ve státě.

Je to osm hodin, když přijdu do Bílého domu. Moje první výzva je osobní asistence společnosti Provi, paní Kennedyové, aby zjistila, jak paní Kennedyová dělá.

Srdce, které mi dýchalo, Provi říká, že paní Kennedyová spala některé, ale byla to hrubá noc. Naštěstí zůstali někteří členové prezidentské rodiny a sestra paní Kennedyové, Lee Radziwillová, přišla z Evropy.

“To je dobrá zpráva,” říkám. Paní Kennedy a Lee mají velmi blízký vztah. Doufám, že její sestra zde poskytne jistý komfort.

Když paní Kennedyová vyšla z výtahu, je oblečená v černém obleku s sukní na kolenou. Její oči, které byly tak plné jiskerů a světla, když jsme odešli z Bílého domu před třemi dny, jsou prázdné, bez života. Její tvář je vyčerpaná a vypadá tak křehká, ale stále dokáže říkat: “Dobré ráno, pane Hill.”

Existuje jedna poslední soukromá omše pro rodinu ve východní místnosti, po níž se ona a ostatní rodinní příslušníci vrátí do obytných čtvrtí na krátkou dobu soukromí, než se musí postavit veřejnosti.

Mezitím Jerry Behn, zvláštní agent odpovědný za detaily Bílého domu, vyslal zprávu, že mě chce vidět ve své kanceláři, na East Wing. Prezident Kennedy jmenoval Behna za vedoucího bezpečnostních detailů Bílého domu krátce po inauguraci a dva z nich velmi dobře spolupracovali. V posledních třech letech bylo zřídkakdy čas, aby Behn s prezidentem Kennedym nešel. Byl s ním na víkendech do Hyannis Port, Palm Beach a Camp David, stejně jako každé zahraniční cesty. Behn bere svou práci tak vážně, že zřídkakdy vzal volný den a to bylo přesně proto, že věděl, že bude pryč z domova hodně příštího roku s kampaní, že se rozhodl přeskočit cestu do Texasu.

Nedíval jsem se do zrcadla, ale jak se na mě pan Behn na mě dívá, mohu říct, že mé emoce nesmí být příliš skryty. Jsem vrak a on to ví. Zatímco chválí mé činy uprostřed střelby, může se vztahovat k pocitu viny, kterou cítím:

Nic nemůže změnit skutečnost, že my, tajná služba, jsme nedokázali chránit našeho prezidenta.

Byla jsem ve své kanceláři jen pár minut, když mi přijde hovor, od generála Godfreyho McHugha.

“Clint, jsem v domě a máme problém,” říká McHugh. Neexistuje žádná chyba v naléhavosti jeho hlasu. “Měli byste se rychle dostat do východní místnosti. Paní Kennedyová chce vidět prezidenta. “

“Budu přesně tam.”

Když přijedu na východní místnost, paní Kennedyová a generální prokurátor stojí ve dveřích a dívají se do temné místnosti. Má v jedné ruce obálky a v druhém je velký zubatý velrybí zub. Rozpoznávám křovinošku jako ten, který dala prezidentovi minulé Vánoce. Pomohla jsem jí vystopovat umělce, který byl dobře známý pro vyřezávání prezidentské pečeti, a řekla mi, jak moc to prezident miloval.

“Co mohu udělat pro tebe, paní Kennedyová?”

“Bobby a já chci vidět prezidenta.”

“Dobrá, paní Kennedyová. Dovolte, abych se ujistil, že je v pořádku. “

Generál McHugh a já vejdeme a generál potichu požádá důstojníka, který má na starosti čestnou stráž, aby jeho muži opustili pokoj.

“Ne,” zasáhla paní Kennedyová. “Jen se muži obracejí, mohou zůstat tam, kde jsou. Jen je trochu posunout. “

Muži čestné stráže se slavnostně a ve formování otočí kolem tváře a vystupují pár kroků od rakve. Generál McHugh složil vlajku dolů, dotkl se s úctou a společně zvedli víko rakve.

Když vidím, že tam leží tamní prezident Kennedy, tak klidný, je to všechno, co mohu udělat, abych udržel své emoce pod kontrolou. Zatáhl jsem si čelist, tvrdě polknul.

Generál a já ustupuji, když paní Kennedyová a Bobby chodí k otevřené rakvi. Plakali s úzkostí, takže se dívali na muže, kterého tak moc milovali. Paní Kennedyová se ke mně obrátila a řekla: “Pane. Hill, dostaneš mi nůžku? “

“Ano, samozřejmě, paní Kennedyová.”

Kancelář uschovatelů je přes hala a v zásuvce na psací stůl jsem našla pár nůžek. Mám pocit, že vím, co bude dělat. Podal jsem jí nůžky, nedokázal se na ni podívat do očí a vzal pár kroků zpátky od rakve, abych jí dala trochu soukromí.

Nůžky jdou klip, klip, a předpokládám, že řezá zámky vlasů svého manžela – část z ní, aby se s ní držel. Otočil jsem se a viděl, jak prezidentův bratr spouští víko rakve, a on a paní Kennedyová, oba plakali nesnesitelně, jejich tváře utrpěli z utrpení, chodili ruku v ruce z východní místnosti.

Jakmile skončí, sledujeme generála McHugha s rakví, aby se ujistil, že je bezpečně zavřený. Ze zvyku se podívám na mé hodinky a beru na vědomí čas: 12:46 hod. Skořápka se nikdy znovu neotevře.

Přetištěno z pěti Dny v listopadu od Clint Kopec s Lisou McCubbinovou po dohodě s Knihami Galerie, a divize Simon & Schuster, Inc. Copyright © 2013 od Clint Hill s Lisou McCubbinou.