Desetiletí po jejím únosu vypráví Elizabeth Smart o tom, jak přežila bolestné utrpení a jak se jí podařilo dosáhnout svého života v “My Story”. Tady je výňatek.
Stáli jsme na státní ulici, jedné z hlavních silnic vedoucích do centra města. Mitchell začal chodit, aniž by řekl, kam jde. Barzee a já jsme následovali, jako vždycky. Vešel do Walmartu, kde ukradl nějaké nové turistické boty a některé další věci. Naše zelené tašky byly vyhozené s ukradenými předměty v době, kdy jsme se dostali do přední části obchodu. Mitchell zaplatil za pár věcí, aby zmírnil jakékoli podezření, a pak jsme šli ke dveřím. Lidé se na nás vždycky dívali. Jen jsme se nezapadli.
Když jsem prošel kolem hlavního vchodu, podíval jsem se na zeď se všemi obrazy o pohřešovaných dětech. Jsem tam nahoru? Přemýšlel jsem. Začal jsem chodit ke zdi a prohlížel si fotografie. Mitchell mě pevně chytil za rameno. Ostrý bolest se mi pohyboval nahoru a dolů po paži. Stýskl jsem se těsněji a naklonil se ke mně. “Nejsi tam nahoru. Nikdo si o vás už nezapomíná ani se o to nelíbí. Jsi můj. Budeš vždycky moje. Váš předchozí život je u konce. Tak pojď! Pojďme!”
Začal mi tahat ruku, ale já jsem se odtáhl a díval se na obrázky dětí. Nevím proč, prostě jsem se nemohl odtáhnout. Tolik dětí. Tolik rozbitých životů. Ale neviděl jsem můj obrázek, což znamenalo, že Mitchell měl pravdu. Každý mě zapomněl. Nebyla jsem na chybějících plakátech.
Znovu mi trhl ruku. “Ukončete pozornost sebe samému!”
Elizabeth Smart na utrpení utrpení: “Byl jsem překonán opravou”
Otočil jsem se a následoval ho z obchodu.
Šli jsme po státní ulice směrem ke středu města. Byli jsme na 106. jižní ulici. Měli jsme dlouhou cestu. Ale věděla jsem, co se stane. Vezmeme jiný autobus v centru města, pak jdeme na východ, směrem k univerzitě a pak do kaňonu směrem k našemu starému táboru. Pak budu ve své věznici a Mitchell bude doma.
Jsem unavený a táhl jsem nohy. Připadalo mi, jako bych šel k penitenciáři se svými osobními vězni. Cítila jsem to předtím.
Jenom jsme chodili dva bloky, když jsem viděl první policejní auto. Nastoupil a zastavil se těsně vedle nás. Mitchell prokletý. Barzee nasávala dech vzduchu, její hrdlo se zdálo, že mu žvaní. Chodili jsme dál. Držel jsem hlavu dolů.
Další policejní vůz přišel a zastavil se vedle nás, pak další vpředu. Slyšel jsem, jak Mitchell znovu proklel. “Neměli jsme to učinit!” Zasyčel strach. “Neměli bychom to učinit.” Jeho hlas byl zuřivý.
Bylo mi špatně. Cítil jsem se vzrušený. Nevěděl jsem, co mám dělat!
Myslela jsem na každou hrozbu, kterou Mitchell někdy udělal ohledně mé rodiny. Přemýšlela jsem o bolestivém životě, který před mnou ležel v táboře. Roky znásilnění. Roky hladu a zneužívání. Roky strávené na horách.
Myslel jsem na všechno, co jsem prošel.
Jediné, co jsem chtěla, bylo jít domů.
Pak jsem přemýšlel o svém bratrovi a sestře. Miloval jsem je tolik! Chtěl jsem je udržet v bezpečí!
Policisté vyskočili z aut a šli k nám.
Prosím, pomozte mi chránit svou rodinu! modlil jsem se.
“Pane, musím s vámi mluvit,” řekl první policista.
Mitchell pokračoval v chůzi.
“Pane, potřebuji, abyste přestal. Potřebuji s tebou mluvit!”
Mitchell neodpověděl.
Převládal jsem na mě ohromující pocit paniky. Prosím, Bože, pomozte mi osvobodit!
“Vážený pane! Potřebuju, abys mluvil se mnou. Potřebuji vidět nějaké ID! “
Důstojníci se stali agresivními a všichni křičeli. Mitchell měl oči široký, obličej vyčerpal všechny barvy. Jedenkrát nebo dvakrát se zaklepal, snažil se něco vydělat, ale zdálo se, že jeho hlas praskne. Barzee nic neříkala, držel se těsně u svého manžela, strčil si rty přes zuby. Pohlédla na mě, její oči byly nenávistné a vzdorovité. Znovu jsem se vrátil ke scéně v knihovně, když mi pod nohama strčila nohu, její železné prsty se mi nakopaly do pokožky, sdělovaly veškerý strach, že mám několik měsíců. Podíval jsem se na ni, pak jsem se odvrátil, mou mysl byla spousta naděje a strachu.
Slyšte Elizabeth Smart přečtěte si výňatek z audioknihy “My Story”
K nám přistoupil další policista. Jeho hlas byl pevný. Zdálo se, že má na starosti. Ostatní důstojníci se shromáždili. I když mluvili s Mitchell, jejich pozornost byla především na mě.
“Jak se jmenuješ?” Zeptal se mě jeden z důstojníků.
Cítila jsem se téměř závrať. Byl jsem nemocný s nejistotou a strachem.
“Jak se jmenuješ?” Zeptal se znovu.
Byla to Esther? Byl to Shearjashub? Nebyla jsem tak dlouho jmenována Elizabeth.
Důstojník se na mě zamračil. Nezajímal mě, jako bych byl jeho přítelkyní.
Cítila jsem se, jako bych padla nad vodopádem. Neříkejte nic. Nedávejte Mitchellovi důvod, nebo vám ublíží! Nedávejte mu důvod poškodit rodinu!
“Hej, potřebuju znát tvé jméno,” zasadil důstojník znovu.
Co mi Mitchell udělá? Co udělá mé rodině?
“Vaše jméno!” Požádal důstojník.
“Jmenuje se Shearjashub,” odpověděl nakonec Mitchell.
Důstojník jen pohlédl na Mitchella. “Je to správně? Je to tvé jméno?”
Myslel jsem na dlouhý černý nůž. Přemýšlel jsem o tom, že Mitchell nikdy ve vězení nestrávil víc než pár nocí. Zdálo se, že by nebyl schopen zachytit. Kdybych mluvil, zabije moji rodinu!
“Odkud jste?” Zeptal se důstojník.
Elizabeth Smart: Cítila jsem se “překonána opravou”
Oct.04.201304:27
“Právě jsme se sem dostali z Kalifornie,” odpověděl mi Mitchell. “Jsme kazatelé. Neuděláme nic, ale sloužíme Pánu. “
Důstojník ho ignoroval. “Je to tak?” Zeptal se a podíval se do očí.
“Ona je moje dcera.”
“Kam jdete?” Zeptal se mě důstojník a trochu se přiblížil.
“Jdeme do Salt Lake City,” odpověděl mi Mitchell znovu. “Jsme ministři. Nedělali jsme nic špatného. “Jeho hlas byl klidný a chladný. Neexistovala známka panice ani podvodu. Mluvil tiše a jednal velmi sebejistě a jistě.
“Nemluvím s vámi, pane, mluvím s mladou dámou.” Důstojník se na mě díval a čekal, až něco řeknu.
“Bojí se,” zašeptal jeden ze svých dalších důstojníků zezadu. “Netroufá nic říkat.”
Důstojníci se schouli, pár z nich si prohlížel Mitchell a já. Zdálo se, že Barzee se rozpadl do pozadí. Bylo to, jako by se nikdo nestaral o to, že je tam dokonce.
“Ona se bojí,” řekl důstojník ostatním. “Je příliš vyděšená, než aby odpověděla. Musíte ji dostat sama. “
Jeden z důstojníků šel ke mně a položil mi jemnou ruku na rameno. Okamžitě jsem se vzpamatoval, když mě Mitchell chytil v Walmartu pár minut předtím. Mitchellova ruka byla smrt, jako Grim Reaper na mé ruce. Ale to bylo jiné. Neměl jsem pocit, že by mi ten důstojník ublížil. Možná by mě mohl udržet v bezpečí.
Zeptal mě pryč od Mitchell, pak se naklonil a podíval mě do očí. “Jak se jmenuješ?” Zeptal se mě jemně.
Cítil jsem, jak mé srdce závodí v hrudi.
Více než cokoli jiného, chtěl jsem mu to říct! Nechtěl jsem s Michaelem zůstat. Nechtěla jsem s ním chodit nahoru do hor. Nechtěl jsem být znásilňován každý den. Už jsem nechtěla trpět hladem.
Všechno, co jsem chtěla, bylo, abych byla s maminkou a tátou. Všechno, co jsem chtěla, bylo jít domů!
Ale Mitchellova tvář naplnila mysl jako monstra ve snu. Slyšel jsem jeho hlas. Byl to ďábel. Slyšela jsem to tolikrát předtím: Zabiju své bratry a tvou malou sestru. Zabij mámu a tátu. Vrazím svůj nůž a já to otočím! Všechno je zabiju!
Důstojník čekal, pak se naklonil ke mně a znovu se na mě díval do očí. Když promluvil, jeho hlas byl měkký a ujišťoval. “Jsi Elizabeth Smart? Protože pokud jste, vaše rodina vám tak moc chyběla, protože jste byli pryč! Chtějí tě zpátky. Milují tě. Chtějí, abyste se vrátili domů. “
Na okamžik se můj svět zcela zdál. Podíval jsem se na něj. Podíval se na mě. Cítila jsem se klidně. Byla jsem ujištěna. Měsíce strachu a bolesti vypadaly, že se rozplynuly před sluncem. Cítila jsem sladkou jistotu.
“Já jsem Elizabeth,” řekl jsem konečně.
Výňatek z MY PŘÍBĚH podle Elizabeth Smart. Copyright © 2013 od Elizabeth Chytrý. Výňatek s povolením sv. Martin je lis. Všechna práva vyhrazena. Žádná část tohoto výňatku nesmí být reprodukována nebo přetištěna bez písemného souhlasu vydavatele.
říběh o jejím únosu a přežití je velmi silný a emotivní. Je důležité, aby se o takových příbězích mluvilo, aby se lidé mohli naučit, jak se bránit a jak pomoci obětem. Elizabeth Smart je silnou a statečnou ženou, která dokázala překonat nesmírné utrpení a najít zpět svůj život. Její příběh nás učí, že nikdy nevíme, co se může stát, a že je důležité být připraveni a chránit sebe i své blízké. Elizabeth Smart je inspirací pro mnoho lidí a její příběh nás učí, že nikdy nevzdávejte boj a vždy hledejte naději a sílu v sobě samých.